Privatizace vesmíru

V únoru představil americký prezident Donald Trump návrh státního rozpočtu Spojených států na rok 2019. Navzdory slibům by měl zůstat rozpočet v příštích deseti letech v deficitu. V roce 2019 by měly výdaje rozpočtu, který vláda poslala do Kongresu činit 4,4 bilionu USD, tedy 91 bilionů Kč. Ve státních výdajích USA má své nepostradatelné místo také rozpočet agentury NASA (National Aeronautics and Space Administration - Národní úřad pro letectví a kosmonautiku). V následujícím fiskálním období by měla NASA, dle Trumpových představ, získat 19,9 miliard USD, v přepočtu 405 miliard korun. Polovina tohoto budgetu se potom plánuje na mise s lidskou posádkou.

Co je ale důležitější, Trumpova administrativa počítá, že se od roku 2025 stáhne s financování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Program Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) je společnou operací mezi NASA a kosmickými agenturami Ruska, Japonska, Kanady a jedenácti evropských zemí. ISS za svoji existenci hostila výzkumné pracovníky z 83 zemí, kteří  provedly na palubě vesmírné stanice přes 1700 pozorování a výzkumů. Její význam, dle zúčastněných států, spočívá hlavně v průzkumu v oblasti pozemské a vesmírné vědy, biologie, lidské fyziologie, fyzikálních věd a technologických demonstrací a připraví nás na cestu mimo nízkou oběžnou dráhu Země (LEO - Low Earth Orbit). ISS je největší uměle vytvořený objekt, který kdy obíhal Zemi. ISS má hmotnost 410,501 kg, může generovat až 80 kilowattů elektrické energie na oběžnou dráhu ze solárních panelů, které pokrývají plochu přibližně 2,997 m2. ISS měří téměř 100 m a pohybuje se v nadmořské výšce v rozmezí 278-460 km. V současné době má ISS 6 členů posádky. Mezinárodní vesmírná stanice je tak velká, že je viditelná ze Země pouhým okem a dokončuje 15,5 oběžných drah denně. Samozřejmě, všechno toto se děje za obrovskou cenu pro daňové poplatníky v USA a jiných zúčastněných zemí.
A právě uvolněné místo, které vznikne abolicí výdajů odebraných daňovým poplatníkům, by mohly zaujmout soukromé firmy a společnosti, které již dnes dopravují náklad a materiál na orbit, i miliardáři typu Elona Muska. Schvalovací proces jistě nebude jednoduchý, vždyť Spojené státy již do Mezinárodní vesmírné stanice investovaly přes 150 miliard dolarů, tedy každý den strávený posádkou na orbitu ISS stojí přibližně 7,5 milionů dolarů. Tyto vynaložené a vynakládané prostředky některým konzervativcům v USA nyní připadají jako vynaložené zbytečně a dávající kapitál do rukou soukromých společností, který přišel na nemalé množství dolarů. Privatizace ISS se pochopitelně nelíbí také Boeingu, který pro NASA provozuje ISS v současné době. Andrew Rush, výkonný ředitel firmy Made in Space, která na vesmírné stanici experimentuje s 3D tiskem, tvrdí, že ISS byla vybudována pro vědu a výzkum a nemá vytvářet zisk.

V současné době ale neexistuje reálný způsob, jak kvantifikovat přínos průzkumu vesmíru. Ohlédneme-li od nemožnosti meziosobního srovnání užitku, kde takový výzkum může mít opravdu pro každého „pozemšťana“ naprosto jinou váhu, neexistují ani jiné metody, protože potenciální zisk z těchto průzkumů a bádání se projeví třeba i za mnoho let či desetiletí. Z hlediska nedokonalých informací, které jsou v tomto případě roztroušené nejen na Zemi, ale také ve vesmíru a vzhledem k zatím ještě téměř stoprocentnímu státnímu monopolu na průzkum a podnikání ve vesmíru, jsou veškeré ceny, náklady a výnosy těchto činností tak pokřivené a relativní, že jakékoliv snahy o fundované a racionální propočty efektivnosti se podobají věštění z křišťálové koule.

Institute for Defense Analysis' Science a Technology Policy Institute, které zpracovávaly studie o soukromém využití Mezinárodní vesmírné stanice, ve svých zprávách uvedly, že by se soukromé využívání ISS nevyplatilo. Možností by podle nich byl pronájem vesmírné stanice, či dokonce pouze některých jejich částí. Studii neznám, ale ekonomická teorie podnikatelského objevování a celé Rakouské ekonomické školy by jistě takové závěry odmítla. V současné době se jedná pouze o návrh, bez jakékoliv prodejní ceny a bližších informací. Jak můžou tyto instituce predikovat vývoj budoucích let? Jak můžou posuzovat záměry společností, které se možná právě rodí v hlavách jejich manažerů? Ve využití Mezinárodní vesmírné stanice (a pochopitelně celého vesmíru) se skrývá nepřeberné množství příležitostí, z nichž nám jsou mnohé ještě skryté, či se o nich zatím jen uvažuje.

Kdo si před dvaceti lety dovedl představit, že „vesmírná turistika“ jednou bude považována za běžnou záležitost (prvním „vesmírným turistou“ byl Dennis Tito v roce 2001, přičemž ho tento trip stál 20 milionů dolarů)? Expanze cestování do vesmíru je nepopiratelná a o tento druh podnikání má zájem řada společností. Blue Origin šéfa Amazonu Jeffa Bezose chce první turisty do vesmíru vynést v roce 2018. Ruská společnost Energie chce na Měsíc a k ISS začít zámožné turisty dopravovat od roku 2021. Zálusk má i Boeing a Virgin Galactic Richarda Bransona, kde má údajně předplacené místo již 700 zákazníků a v neposlední řadě SpaceX Elona Muska, který doufá v lepší projekt, než byla havárie jeho rakety Falcon 9 z 25. června 2015 ve spolupráci s NASA, která stála daňové poplatníky 112 milionů dolarů a původně měla zásobovat právě Mezinárodní vesmírnou stanici. „Vesmírná turistika“ by se mohla týkat i návštěv a letů na Měsíc a s postupem technologií a inovací i dále.

Jak je to ale z vlastnictvím vesmíru, planet a všech vesmírných produktů? Základ mezi právními předpisy představuje dohoda o Využívání vesmíru z roku 1967 a dohody o Měsíci z roku 1979. V těchto se píše, že vesmír patří celému lidstvu a žádný stát si jej nemůže přivlastňovat (americká vlaječka na Měsíci tedy neznamená nic jiného než pasó por aquí). Stejně tak platí, že vesmírný prostor je místem beze zbraní a tělesa v něm musí sloužit výhradně k mírovým účelům.

Dne 18. listopadu 2015, americký kongres schválil velmi zajímavý zákon (U.S. Commercial Space Launch Competitiveness Act - H.R.2262), který dává právo americkým společnostem vlastnit a prodávat přírodní zdroje, které pocházejí z těžby ve vesmíru, a to včetně asteroidů. Přijetí tohoto zákona pochopitelně znamenal pozdvižení v řadách etatistů, ekologistů a jiných aktivistů, kteří se začali obávat o budoucnost vesmíru a viděli v zákoně vypovězení smluv o Využívání vesmíru i dohody o Měsíci. Do této debaty zasáhlo také Lucembursko, kde v srpnu 2017 začal platit zákon, který umožňuje uplatňovat vlastnické právo na planetách a planetkách a upravuje průzkum a využívání vesmírných nalezišť. Lucembursko se stává první evropskou zemí, která nabízí právní záruky soukromým firmám při využívání přírodních zdrojů mimo planetu Zemi. Zahanbit se nenechají ani blízkovýchodní šejkové. Saúdská Arábie i Spojené arabské emiráty jsou sice živy z těžby ropy, nicméně poslední roky vzrůstá také jejich podpora i finanční investice v oblasti vesmírného programu. Zejména by se mělo jednat o ovládnutí mimozemských zásob vody, které budou klíčové pro výrobu paliva mimo Zemi.

Jak s tím vším tedy naložit? Navrhuji absolutní privatizaci všech objektů mimo planetu Zemi. Na základě Robinsonovské ekonomie a zákona prvotního přivlastnění by objekty ve vesmíru patřily tomu, kdo je jako první spojí se svojí prací. Poté by soukromé společnosti mohly s planetami, planetkami, asteroidy a vesmírnými stanicemi nakládat dle svého uvážení. Pochopitelně by při tomto podnikání nesměly být porušována majetková práva jiných vlastníků, včetně dopadů na Zemi. V jejich vlastním zájmu by bylo nakládat s nabytým majetkem co nejhospodárněji a za účelem uspokojení potřeb pro co nejvíc „pozemšťanů“. Jako vedlejší produkt by tyto aktivity znamenaly nebývalé zdokonalení technologií, vynálezů a inovačních procesů, které by znamenaly zvýšení produktivity a usnadnění života na Zemi. Zároveň by tyto technologie a vynálezy znamenaly progres i jiných odvětvích, jako je těžařský, zpracovatelský, chemický, farmaceutický, stavební a strojírenský průmysl. Společností, které by byť jen participovaly na vesmírném programu, by bylo mnoho, vznikaly by nová pracovní místa.

Investice do mimozemských technologií sice znamená delší časový horizont návratnosti, nicméně se domnívám, že v dlouhém období nejsme (jak by řekl Keynes) všichni mrtví, ale získáme daleko více, než investujeme.