04.06.2018 17:42

Dne 13. dubna provedly Spojené státy společně se svými spojenci raketový útok na cíle v Sýrii v reakci na použití chemických zbraní ve městě Dúmá. Stále je zde ale otázka, zda v Dúmá byl opravdu proveden chemický útok a pokud ano, že je za něj odpovědný syrský režim v čele s Bašárem Asadem. Trumpova administrativa neměla na vyšetření údajného útoku a použití bojových plynů chlor a sarin zájem. Obhájci útoku tvrdí, že reakce byla tak rychlá, protože by se důkazy z Dúmy mohly ztratit anebo jsou přesvědčeni, že bylo s důkazy manipulováno ze strany ruských expertů, kteří na místě žádné stopy bojových plynů nenašli. Nedostatek důkazů se tedy stal důkazem. Není také jasné, co se může po bombardování chemických továren přihodit, či co se může stát v reakci na tyto útoky. Pokud ale Spojené státy věděly, že se v Sýrii vyrábějí chemické zbraně a kde, proč neinformovaly Mezinárodní organizaci pro zákaz chemických zbraní (OPCW)? Mohly to udělat už dávno a ne továrny a s nimi všechny důkazy bombardovat.

Proč se ale USA se spojenci o Sýrii tolik zajímají? Proč jim osud obyvatel Sýrie tolik leží na srdci? Ochrana syrských křesťanů to asi nebude, protože jejich situace se po útocích USA pravděpodobně zhorší. Že by se bály o rozšíření politického vlivu v Sýrii ze strany Ruska a Íránu? Je jasné, že Sýrie nepředstavuje z hlediska bezpečnostního pro Spojené státy žádné nebezpečí. Chabá armáda, zaostalé letectvo a téměř nulové námořnictvo opravdu nemohou Washington ohrozit. Spojené státy se staví do pozice globálního „strážce demokracie“ a tuto pozici hájí také před svými voliči. Důvody jsou pořád stejné, ohánění se slušností, humanitárními cíli a nebezpečností toho či onoho režimu, možnost vyklubání se dalšího diktátora a nepřítele demokracie a podobně. Pamatujete si ještě na důvody vpádu a anexe v Iráku? Byly to sklady chemických zbraní, zbraně hromadného ničení a možnost jejich použití kdekoli na světě šíleným režimem či teroristy. Žádné sklady a továrny na chemické zbraně se nenašly. Ale bylo to už jedno. Útok již začal. Stejně jako nyní. Tento útok raketami spojenců pouze otevře dveře pro neurčitý počet dalších útoků a intervencí v Sýrii.

Co si ale Washington představuje, že bude dál? Kdyby se pokusil svrhnout režim Bašára Asada, nejpravděpodobnějším následkem by bylo ještě další oslabení již tak vratkého regionu a následné uchvácení moci radikálními islamisty. Ostatně se tak děje v dalších „osvobozených“ státech. Stejně tak je pravděpodobné, že by po dosažení bezpodmínečné kapitulace Sýrie (jak jinak) následovala ideologická konverze poražené strany a implementace demokracie a „západních hodnot“ na daném území. Zničený stát by pomohly znovu vybudovat americké firmy napojené na vládní struktury a jiné zájmové skupiny by se zase uchytily při přeučení a směřování původního obyvatelstva na pokrokové myšlení a modernizaci. Jak kdysi prohlásil Randolph Bourne: „válka je zdravím státu“. Obvykle se náramně hodí pro ospravedlnění vyšších rozpočtů a jejich schodků, pro vícero daní, omezení občanských svobod a růstu moci státu všeobecně. Pro představu v roce 1916 byly federální výdaje ve Spojených státech 713 milionů dolarů. Po první světové válce v roce 1919 činily již 19 miliard dolarů za kalendářní rok. Státní orgány a na ně napojené instituce jsou také těmi jedinými, kterým plyne z války jakýkoli užitek.

Tedy abychom nezapomněli ještě na výrobce zbraní. USA jsou největšími výrobci zbraní na světě. S pomocí Pentagonu firmy jako Boeing, Raytheon či Lockheed Martin pumpují zbraně do nejrozmanitějších koutů světa, ale co je hlavní, v posledních letech výrazněji na Blízký východ. Jen se Saúdskou Arábií byly podepsány dohody o dodávce zbraní za 115 miliard dolarů. Ta je přitom zodpovědná za současnou válku a hrozící humanitární katastrofu v Jemenu, která je světem velkoryse přehlížena.

Válka je čiré zlo. Nemá vítězů, jen poražené. Války obvykle přinášejí státům větší moc tím, že podřizují jejich kontrole další jednotlivce. Vlády pak „externalizují“ náklady válek na obyvatelstvo prostřednictvím daní. Dříve se války vedly většinou za účelem zisku majetku, území, dědické rozepře. Bojovalo se na určitém území, či o určité území a většinou o hmatatelné statky. V současných demokratických režimech se války vedou v zájmu ideologie, nerozlišují se civilisti a vojáci, kteří se s protivníkem dříve střetávali pouze tváří v tvář pod nějakým kopečkem v bitvě, kdy domorodé obyvatelstvo bývalo těchto vřav ušetřeno. Nyní se bojuje ve městech, civilisté jsou bráni jako rukojmí a mnohdy slouží jako hlavní cíl, či jsou považováni za „vedlejší civilní oběť“ takových zvěrstev a nonsensů, jako je „humanitární bombardování“. Válečné cíle se schovávají za vznešené fráze a ideologickou motivaci. Výsledek je ale vždy stejný. Omezení svobod, zvyšování výdajů, chudnutí obyvatelstva, vyšší politická centralizace, ztráty životů, majetku a cesta k imperialismu. Použití humanitárního pláště k ospravedlnění agresivní zahraniční politiky bude mít za následek, jak uvedl Charles Beard, "trvalou válku za trvalý mír".

Libertariáni ostatně vždy proti válce vystupovali:

Válka jen ničí, nikdy nemůže budovat. Válka, vražda, bourání a ničení jsou tím, co máme společného s divokými lesními zvířaty, budovatelská práce je naší lidskou specialitou. Liberál neopovrhuje válkou jako filantrop, který nevylučuje, že by mohla mít i užitečné následky, nýbrž proto, že podle liberalismu má válka pouze a jen škodlivé následky.

Ludwig von Mises

 

Stejně jako je válka přirozeným důsledkem (státního) monopolu, je přirozeným důsledkem svobody mír.

Gustave de Molinari

 

Takže téměř každý prezident od počátku tohoto století (dvacátého) je zodpovědný za vraždy, zabíjení a hladovění bezpočtu nevinných zahraničních obyvatel po celém světě. Stručně řečeno, zatímco my jsme se stali bezmocnějšími, chudšími a jsme vystaveni většímu ohrožení a nejistotě, vláda Spojených států se stala ještě bezostyšnější a agresivnější. Ve jménu národní bezpečnosti nás brání, vybavena ohromnými zásobami útočných zbraní a zbraní hromadného ničení, a zastrašuje stále nové, malé i velké „Hitlery“ a všechny možné „hitlerovské“ sympatizanty kdekoli na světě, mimo území Spojených států.

Hans-Hermann Hoppe

 

Ideologové musí vysvětlit, že vražda spáchaná jednou nebo více osobami nebo skupinami je špatná a musí být potrestána, ale spáchá-li vraždu stát, nejedná se o vraždu, ale o vznešený čin známý jako „válka“ nebo „potlačení podvratných aktivit“.

Murray Rothbard

 

Počet obětí všech válek v posledním století dosahuje zhruba tří set milionů; všechny tyto životy zmařily státy (ty, které tu přece máme proto, aby se lidé mezi sebou v anarchii nepovraždili) a jejich armády.

Urza

 

 

Článek byl publikován na www.mises.cz - https://www.mises.cz/clanky/valecny-konflikt-v-syrii-valka-jako-kazda-jina-2237.aspx

a na https://www.epshark.cz/